Nezávislý chovatelský klub

Somatic Experiencing

https://lenkalorien.com/

(uveřejněno s laskavým svolením autorky)

Co je to Somatic Experiencing?

Somatic Experiencing je terapeutický přístup zaměřený na léčení traumatu prostřednictvím práce s tělem, nikoli pouze s myšlenkami a emocemi. Je založen na přesvědčení, že trauma se hluboce ukládá v nervovém systému a ovlivňuje fyziologii těla. Cílem terapie je uvolnit uvězněnou energii a obnovit pocit bezpečí, rovnováhy a spojení se sebou samým.

Tento přístup vznikl na počátku 70. let díky práci doktora Petera A. Levina. Je inspirován vlastními zkušenostmi i pozorováním zvířat, která se ve volné přírodě přirozeně zotavují z ohrožujících situací. Díky tomu Levine zjistil, že samotná terapie rozhovorem často nestačí k odstranění traumatu. Začal proto zkoumat fyziologické otisky, které trauma zanechává v těle, a vytvořil metodu, která využívá přirozenou schopnost těla uzdravit se.  V Somatic Experiencing využíváme hned několik technik:

Pendlování
Tato technika spočívá v postupném přechodu mezi nepříjemnými pocity a příjemným, uklidňujícím stavem. Jejím cílem je naučit člověka vnímat okamžiky nerovnováhy a aktivně obnovovat vnitřní klid a stabilitu.

Zdrojování
Zdrojování zahrnuje připomínání pozitivních aspektů života, které poskytují pocit bezpečí a podpory – například blízké vztahy, oblíbené činnosti nebo místa spojená s dobrými vzpomínkami. Tato technika pomáhá zůstat zakotvený v přítomnosti i při konfrontaci s traumatickými vzpomínkami.

Titrace
Titrace pracuje s postupným a kontrolovaným prožíváním drobných fragmentů traumatu. Terapeut sleduje reakce těla, aby zajistil, že zpracování je zvládnutelné a nepřetíží nervový systém. Cílem je postupně uvolnit napětí spojené s traumatem.

To je nesmírně zajímavé. Jak se konkrétně může projevit takové uvolnění spojené s traumatem v našem životě?
Somatic Experiencing pomáhá lidem obnovit pocit bezpečí a sebepřijetí. Dále také uvolňuje uvězněné emoce, zmírňuje bolest a fyzické projevy stresu. Může nás naučit se cítit dobře ve vlastním těle a rozvíjet vnímání tělesných pocitů i signálů.

Pro koho je tato terapie vhodná?
Tato terapie může pomoci lidem, kteří zažili fyzické trauma po nehodě nebo úrazu. Dále léčí trauma z dětství, vývojová trauma, obtížný porod nebo emocionální či fyzické zneužívání. Skvěle se hodí i na zpracování traumatu ve vztazích, traumatu způsobeného přírodní katastrofou, válečných konfliktů či při potížích s regulací stresu. Podpořit nás může i při zdravotních komplikacích, náročné operaci nebo při psychosomatických symptomech nebo syndromech. Využívá se také pokud trpíte úzkostí, poruchou příjmu potravy, OCD či panickými atakami. Obecně lze říct, že terapie je vhodná pro všechny, kteří se cítí přetíženi, vystrašeni nebo se potýkají s nevyřešenými emocemi z minulosti.

Jak můžeme poznat, že si v sobě neseme nějaké trauma? Lze říct, jak vzniká?
Trauma vzniká v situacích, kdy čelíme extrémně stresujícím nebo děsivým událostem, které jsou mimo naši kontrolu a přesahují schopnosti nervového systému se s nimi vyrovnat. Může jít o jediný šokující zážitek nebo o dlouhodobě působící stresory. Trauma často začíná jako akutní stres z ohrožení života nebo jako následek kumulativního stresu, který narušuje naši odolnost.
Mezi typické spouštěče traumatu patří nehody a úrazy, invazivní lékařské zákroky, fyzické či emocionální zneužívání, války, přírodní katastrofy nebo dlouhodobé konflikty. V neposlední řadě to je i  ztráta blízkých, porodní trauma či chronický stres.
Nervový systém na trauma reaguje aktivací sympatického nervového systému (SNS), který připravuje tělo na boj nebo útěk. Tato reakce zahrnuje zvýšenou srdeční frekvenci, hladinu cukru v krvi, zpomalení trávení a další změny. Pokud tělo nemá možnost tuto reakci dokončit (například se zmrazí), energie zůstává uvězněna, což může vést k dlouhodobým následkům.

Jak se tedy takové trauma může u nás projevovat?
Trauma se může projevovat různými způsoby. Nejčastější příznaky jsou negativní myšlenky a emoce, přetrvávající pocity strachu, viny, hněvu, studu nebo obviňování či negativní pohled na sebe, ostatní nebo svět jako celek. Dále to jsou změny v chování. vyhýbání se lidem, místům nebo situacím, které trauma připomínají a stažení se od rodiny, přátel nebo sociálních aktivit. Můžeme mít také potíže se spánkem, zrychlený tep, zvýšená ostražitost, nevysvětlitelné bolesti, svalové napětí nebo jiné tělesné potíže. Poměrně časté jsou i kognitivní změny, vtíravé myšlenky, noční můry, flashbacky, problémy s pamětí, soustředěním nebo zmatenost. Trauma se také může projevovat emocionální otupělostí, pocitem citové prázdnoty, odtažitostí od okolí, vyhýbání se konfliktům, strachem z konfrontace,  neschopností postavit se za sebe, nervózním smíchem či nadměrnou snahou vyhovět ostatním.

Lze traumatu předcházet?
Některým traumatickým situacím, jako jsou přírodní katastrofy nebo nehody, zabránit nelze. Existují však způsoby, jak zmírnit dopad traumatu a zabránit jeho přerodu v posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD). Můžete kupříkladu udržovat kontakt s blízkými. Spojení s druhými lidmi pomáhá lépe zvládat stres. Praktikovat péči o sebe, jako je pravidelné jídlo, hydratace, dostatek spánku a čas na relaxaci. To je určitě klíčové. Zkusit si vypracovat strategie zvládání. Hledat způsoby, jak se uklidnit v náročných situacích (např.  pomocí dechových cvičení). Pomáhá také najít smysl v životě. Zapojit se do aktivit, které vám dávají radost a pocit naplnění a nebo pomáhejte druhým. Podpora druhých totiž může přinést pocit účelu a vyrovnanosti. Celkově lze doporučit, po náročné události dát tělu prostor na návrat do normálního stavu. To může trvat 20–60 minut, během nichž je dobré věnovat se péči o své tělo i mysl. 

S jakými traumaty se nejčastěji setkáváte?
Ve své praxi se často věnuji porodním traumatům, což zahrnuje práci s malými dětmi, miminky a jejich maminkami. Pomáhám také lidem, kteří jsou vlivem vývojového traumatu odpojeni od svého těla, trpí úzkostmi, stresem nebo panickými atakami, ztratili radost ze života, necítí se dobře ve vlastním těle. Řeším i fyzické obtíže, například bolesti hlavy nebo tinnitus. Většina mých klientů, přibližně 90 %, jsou ženy ve věku 20–45 let. Zbylou část tvoří muži.
Může mít trauma souvislost i s nejrůznější závislosti (např. drogy, sladkosti, cigarety, alkohol...)?
Ano, mohou. Lidé, kteří prožili trauma nebo dlouhodobý stres, mohou hledat úlevu v návykových látkách nebo činnostech – drogách, alkoholu, sladkostech, pornu... Toto často slouží jako dočasný únik od nepříjemných emocí či stresu. Somatic Experiencing přistupuje k léčbě závislostí jako k procesu návratu do přítomnosti a rozvíjení schopnosti vnímat smyslové prožitky těla. Zaměřením pozornosti na přítomný okamžik je možné odklonit se od destruktivních vzorců spojených s návykem a lépe zvládat obtížné pocity a myšlenky, které pramení z nevyřešeného traumatu. Tento přístup pomáhá obnovit spojení s tělem a realitou bez potřeby úniku.

Jak dlouho terapie trvá a je třeba ji opakovat?
Úvodní konzultace trvá dvě hodiny a zahrnuje důkladné probrání historie klienta i samotnou terapii. Následující sezení jsou obvykle kratší.
Délka terapie závisí na konkrétním problému a hloubce vzorců, které řešíme. Pokud jde o akutní případy, terapie probíhají zpravidla jednou týdně. U méně naléhavých problémů bývá interval mezi sezeními dva až tři týdny. Práce na sobě však vyžaduje pravidelnost, zvláště pokud řešíme hluboká traumata z dětství.

Jak terapie konkrétně probíhá?
Během sezení kombinuji různé techniky zaměřené na tělo, přizpůsobené individuálním potřebám klienta. Na začátku se snažím pochopit klientův příběh a stav jeho nervového systému. Jiný přístup vyžaduje člověk, který se cítí být "zamrzlý" a potřebuje se znovu spojit se svým tělem; jiný přístup vyžaduje člověk, který má potlačený hněv nebo chybějící pocit bezpečí z dětství.
Během sezení je třeba nejdříve stanovit záměr. Na začátku se společně zaměříme na to, co si klient přeje zpracovat. Tento záměr určuje směr celé terapie. Poté začneme pracovat se zdroji. Soustředíme se na pozitivní okolnosti a zdroje v těle nebo životě, které přinášejí pocit bezpečí. Například si klient vybavuje krásné vzpomínky, představy… Může se také soustředit na příjemný pocit z prostředí, které ho obklopuje - třeba měkkou deku či oporu křesla. Dále přistoupím k pozorování reakcí těla. Postupně pracujeme s malým množstvím traumatizujících vzpomínek a sledujeme fyzické reakce, jako jsou změny v dechu, držení těla nebo drobné pohyby. Následujícím krokem jsou cvičení a různé techniky, například: třesoucí se cvičení nebo přetlačovací techniky pro uvolnění nahromaděné energie. Cvičení na stanovení hranic a posílení pocitu bezpečí nebo kraniosakrální terapii, kde dotek pomáhá klientovi vrátit se do přítomnosti a spojit se se svým tělem. Důležitou součástí je i podpora dotekem a přítomností. Dotek je důležitou součástí mé praxe. Pomáhá klientům lépe vnímat své tělo a podpořit proces uzdravování. K léčivé atmosféře přispívá i moje kočka Sunny, která si často lehne na klienta a poskytuje pocit ukotvení a klidu. Techniky samozřejmě vždy volím podle toho, co je pro klienta v daný moment nejpřínosnější.

Můžete nám popsat nějakou jednoduchou techniku práce s traumatem? 
Ráda! Jednou z jednoduchých a účinných technik pro stabilizaci šoku nebo stresu je technika Orientace a podpora vlastních rukou.

Orientace v prostoru
Pohodlně se usaďte na židli nebo křesle. Zaměřte svou pozornost na okolí a zkuste si všimnout 10 předmětů, které mají například zelenou barvu. Můžete si zvolit i jinou barvu nebo tvary podle své preference. Toto cvičení pomáhá ukotvit vás v přítomném okamžiku a přesměrovat pozornost od stresujících myšlenek.

Podpora vlastních rukou
Položte si jednu ruku na srdce a druhou na břicho. Pomalu a hluboce dýchejte, soustřeďte se na pohyb dechu pod svými dlaněmi a vnímejte svůj srdeční tep. Toto propojení rukou a těla pomáhá navodit pocit bezpečí.

Sebeobjetí
Obejměte se rukama tak, aby vaše dlaně spočinuly na vašich pažích nebo ramenou, a vytvořte si „náruč“ pro sebe. Zavřete oči a na chvíli se soustřeďte na pocit tepla a podpory, který tím vzniká. Tento jednoduchý krok dokáže rychle uklidnit nervový systém.

Třesení tělem
Pokud máte prostor a chuť, můžete vyzkoušet techniku třesení tělem, která uvolňuje napětí.
Lehněte si na zem na záda. Zvedněte pánev nad podložku tak, aby vaše nohy byly pevně opřené o zem. Držte napětí v této pozici tak dlouho, dokud nezačne tělo samo spontánně třást. Tento přirozený třes pomáhá uvolnit hluboce uložený stres a napětí.

Tyto techniky jsou nenáročné, ale velmi efektivní a můžete je snadno zařadit do svého každodenního života, kdykoli budete potřebovat zklidnit mysl a tělo.

Každý člověk se s traumatickými událostmi vyrovnává odlišně. Můžeme však trénovat naši psychickou odolnost a posílit nervový systém, aby byl stabilnější v těžkých chvílích?
Z hlediska Somatic Experiencing je klíčové mít v životě dostatečný počet „zdrojů“. Tyto zdroje jsou věci, aktivity nebo vztahy, které nám přinášejí radost a pocit naplnění. Čím více máme těchto zdrojů, tím silnější a stabilnější bude náš nervový systém.

Pro každého to může být něco jiného. Pro někoho je to jízda na kole, pro jiného péče o domácí zvíře nebo koníček jako zpěv, tanec či divadlo. Může to být také čas strávený s blízkými, nebo třeba pobyt v přírodě. Důležité je, abychom tyto příjemné okamžiky aktivně rozvíjeli a opravdu si jich užívali. Osobně mám mnoho zdrojů, které mi přinášejí radost – miluji cestování, zpěv, umění, kontakt se zvířaty, tanec, jógu a mé milované pobyty v Indii, kde pořádám ajurvédské kurzy. Tyto činnosti mi pomáhají udržet si vnitřní rovnováhu a psychickou odolnost.

To je velká spousta skvělý nápadů. Mohou nám pomoci i při dlouhodobě těžkých životních situací, kdy se cítíme psychicky naprosto vyčerpaní nebo je v takových chvílích třeba jiných technik?
V opravdu těžkých životních situacích je důležité najít způsoby, jak si ulevit a načerpat novou energii. Můžete kupříkladu navštívit terapeuta – pokud máte možnost, můžete vyhledat bodyterapeuta nebo kraniosakrálního terapeuta, který vám pomůže doplnit energii a uvolnit napětí v těle. Důležité je dopřát si  i čas na odpočinek, zabalit se do měkké deky a relaxovat. Pomoci nám může i poslech hudby, jako jsou například mantry - zklidní mysl a naladí nás na klidné vibrace nebo každodenní jemné cvičení (např. jóga) pomáhá uvolnit napětí a zklidnit tělo. Nezapomeňte také na pravidelné protažení a vědomé prodýchávání. Významná je i podpora blízkých. Někdy stačí jen držet ruku blízkého člověka a fyzický kontakt může přinést pocit bezpečí. Dalším důležitým krokem, který můžete udělat je pobyt venku, chůze v přírodě a čas strávený v zelených prostorech. Snažte se také dostávat na čerstvý vzduch a vystavovat se slunečnímu světlu, které zlepšuje náladu a podporuje tvorbu vitaminu D. Vítanou pomoc nám může poskytnout i kontakt se zvířaty. Pokud máte domácí zvíře, trávení času s ním vám může přinést velkou útěchu a klid. Každodenní meditace nebo modlitba je také skvělou volbou  při pomoci zklidnit mysl a přinést pocit vděčnosti a vnitřního klidu. V neposlední řadě se určitě snažte jíst pravidelně a zdravě, a nezapomínejte na včasné usínání pro regeneraci těla a mysli.
Každý z nás má jiný způsob, jak se vyrovnává s těžkými životními situacemi, ale klíčové je najít činnosti, které nám přinášejí pocit úlevy, pohody a obnovy.

A jak je to s dětmi? Jak jim můžeme pomoci předcházet či případně zpracovávat jejich traumata a co můžeme udělat, abychom jim trauma nevědomě nezpůsobili?
Pro každé dítě je klíčové mít milující a podporující rodiče, kteří mu poskytují pocit lásky a přijetí. Tento základní pocit bezpečí je nezbytný pro jeho zdravý vývoj. Pokud se rodiče rozhodnou rozejít, měli by se snažit udržet vzájemnou komunikaci klidnou a chovat se k sobě s respektem, zejména před dítětem, aby nedošlo k narušení jeho stability.
Dítě potřebuje nejen citovou podporu, ale také stabilitu v každodenním životě. To zahrnuje stabilní školu, přátele a prostředí, které mu poskytuje pocit bezpečí.
 Rodiče mohou prospět svému dítěti také tím, že se budou soustředit na své vlastní štěstí, protože šťastní rodiče mohou lépe podpořit štěstí a pohodu svého dítěte. Aktivní trávení společného času – hrou, čtením, rozvojem společných zážitků – posiluje vzájemný vztah a přispívá k dítěti pozitivnímu prostředí.
Pokud dítě zažilo trauma, jako například těžký porod nebo úraz, může být velmi prospěšné absolvovat několik sezení u kraniosakrálního terapeuta. Tento jemný terapeutický přístup pomáhá uvolnit napětí a podporuje harmonizaci tělesných a emocionálních reakcí.

Jaké následky může mít trauma prožité během těhotenství nebo porodu na dítě? Jak poznáme, že se to dotklo právě našeho dítěte?
Již několik let se věnuji ošetřování maminek, miminek a malých dětí. Pokud byl porod náročný, může se to u miminka projevovat častým pláčem, problémy s trávením a nekvalitním spánkem. Maminky často nechápou, proč je dítě neklidné, stále pláče, kope nožičkami a často se budí. Příčina může mít kořen právě v porodu nebo v těhotenství, kdy matka procházela stresem. U dětí, které utrpěly úrazy, se mohou objevit noční můry. Kombinace somatického prožívání a kraniosakrální terapie může výrazně pomoci nervovému systému dítěte se zklidnit a zlepšit jeho celkový stav.