Nezávislý chovatelský klub

Polyvagální teorie a „barevné dráhy“ nervu vagus ve felinoterapii

Úvod do polyvagální teorie

Polyvagální teorie vznikla v 90. letech 20. století. Jejím autorem je americký neurovědec Stephen W. Porges, který zkoumal, jak bloudivý nerv (nervus vagus) ovlivňuje srdeční rytmus, dýchání, svalové napětí, emoční prožívání a sociální chování.

Klasická fyziologie rozlišovala v autonomním nervovém systému pouze sympatikus (mobilizace – „boj nebo útěk“) a parasympatikus (zklidnění a regenerace).
Porges ukázal, že parasympatická část není jednotná: bloudivý nerv má dva odlišné okruhy – jeden evolučně starší (dorzální) a jeden mladší (ventrální), které reagují na různé situace a spouští rozdílné vzorce chování.

Základní myšlenkou teorie je, že náš nervový systém neustále a bez vědomého úsilí vyhodnocuje, zda jsme v bezpečí, nebo v ohrožení – tento proces nazýváme neurocepce.
Podle výsledku neurocepce organismus aktivuje jeden ze tří hlavních okruhů:

• ventrální vagální komplex (spojený se sociálním zapojením),

• sympatikus (mobilizace),

• dorzální vagální komplex (útlum až „zamrznutí“).

Polyvagální teorie tak propojuje fyziologii a psychologii – ukazuje, že naše reakce na druhé lidi i na zvířata jsou z velké části řízené nervovým systémem a nejsou jen „vědomým rozhodnutím“.
V terapeutickém kontextu to znamená, že pro navázání kontaktu a pro učení je klíčové nejprve aktivovat pocit bezpečí a zapojit ventrální vagus.

Tři základní „dráhy“ podle Porgese

Zelená dráha – ventrální vagální komplex
Tato dráha je evolučně mladší, obsahuje myelinovaná vlákna a propojuje bloudivý nerv s mimickými svaly, hrtanem a srdcem.
Je aktivní tehdy, když se cítíme v bezpečí. Srdeční frekvence je nízká, variabilita srdeční frekvence vysoká, dech je plynulý.
Projevy u lidí: měkký pohled, uvolněný hlas, otevřená mimika, schopnost komunikace a hry.
Projevy u koček: jemné mrkání, uvolněné držení těla, pomalý klidný dech, klidně držený ocas.

Červená dráha – sympatikus
Sympatický systém zajišťuje mobilizaci při ohrožení.
Dochází ke zvýšení srdeční frekvence, rychlejšímu dýchání, napětí svalů a připravenosti k útěku nebo boji.
U lidí vidíme zvýšený hlas, napjatá ramena, rychlé pohyby očí.
U koček rozšířené zorničky, napjatý ocas, zrychlené dýchání, někdy připravenost ke skoku.

Modrá dráha – dorzální vagální komplex
Tento okruh je evolučně starší, nemetylinovaný, a aktivuje se při extrémním ohrožení, které organismus vyhodnotí jako neřešitelné.
Dochází ke zpomalení srdeční frekvence, snížení napětí svalů, až k pocitu „zamrznutí“ či kolapsu.
U lidí se projevuje monotónním hlasem, ztrátou mimiky, zpomalenými reakcemi.
U koček přikrčenou postavou, zataženými drápy, zadrženým nebo naopak velmi pomalým dechem.

Neurocepce a význam pro felinoterapii

Nervový systém neustále „skenuje“ prostředí – proces zvaný neurocepce.
Pokud vyhodnotí, že je prostředí bezpečné, aktivuje zelenou dráhu a umožní hru, učení a sociální kontakt.
Jakmile zaznamená ohrožení, přepíná do červené dráhy – tělo se mobilizuje.
Při silném nebo dlouhodobém ohrožení přechází do modré dráhy a zpomaluje činnost.

Kočka i klient se mohou vzájemně ovlivňovat: klidná kočka v zelené dráze pomáhá klientovi uvolnit dech a získat pocit bezpečí. Naopak stresovaná kočka může aktivovat červenou dráhu u klienta.

Praktické souvislosti

• Vytváření bezpečného prostoru je základ: kočka potřebuje možnost úkrytu a úniku, klient předvídatelné prostředí.

• Koregulační vztah – ventrální vagus u jednoho účastníka (kočka či člověk) může podpořit klid i u druhého.

• Sledování signálů těla umožňuje včas zareagovat: při známkách stresu aktivitu přerušit, dát pauzu nebo změnit podmínky.

• Hra a jemná haptická stimulace pomáhají posilovat ventrální vagus, zlepšují variabilitu srdeční frekvence a přinášejí pocit bezpečí.

• Vhodným doplňkem je model SIBAM, který propojuje vjemy, obrazy, chování, afektivní reakce a význam.

Shrnutí

Polyvagální teorie přináší vědecký rámec pro pochopení, proč je ve felinoterapii klíčové pracovat s pocitem bezpečí a regulací nervového systému.
Rozpoznávání „barevných drah“ bloudivého nervu pomáhá handlerům včas reagovat na jemné signály stresu a podporovat kočku i člověka v návratu do klidového, sociálně zapojeného stavu.