Nezávislý chovatelský klub

Každý máme svůj čas: síla tichého pozorování v Feline Activities

Ve světě, kde jsme často tlačeni do výkonu a okamžité aktivity, zapomínáme na jednu zásadní pravdu: někdy je největším krokem vpřed to, že zůstáváme v klidu a jen pozorujeme.

Právě v terapeutickém prostředí – ať už jde o senzomotorickou arteterapii nebo Feline Activities – má tento tichý, pasivní postoj hluboký význam.

Různé startovní čáry

Lidé i zvířata přicházejí do terapeutického procesu s různými zkušenostmi a citlivostí. Někteří se rychle zapojí do hry, doteku, kreslení nebo kontaktu s kočkou. Jiní potřebují čas, aby se nejprve cítili v bezpečí.

Cornelia Elbrecht zdůrazňuje, že neurologické dráhy, které vytvářejí pocit bezpečí, jsou pomalejší než dráhy reagující na ohrožení. Proto může být „bránit se“ snazší než uvolnit se. Tělo a mysl se musí naučit, že nový prostor, noví lidé nebo třeba i kontakt ruky s jílem nebo jiným materiálem není nebezpečný.

Pasivní role není ztracený čas

Někdy klient na první lekci jen sleduje, jak terapeut připravuje materiál, jak si kočka lehá na polštář nebo jak ostatní kreslí. Tento pasivní čas není selhání – je to proces adaptace.
Pozorováním může nervový systém postupně zaznamenávat, že prostředí je předvídatelné a bezpečné. Kočka, která klidně dýchá a zívá, je pro tento proces skvělým průvodcem.

Mnoho dětí s poruchou senzorického zpracování nejprve odmítá hlínu, barvu nebo nové vůně. Stejně tak dospělý člověk, který zažil trauma, nemusí chtít kočku hned pohladit. Dává smysl nabídnout prostor bez nátlaku a respektovat hranice.

Čas jako dar

Trpělivost terapeuta, handlera a samotné kočky umožňuje, aby se pasivní pozorovatel jednou stal aktivním účastníkem. Někdy k tomu stačí pár minut, jindy týdny či měsíce.

V tomto procesu může hrát roli i senzomotorická arteterapie: pomalé bilaterální kreslení, jemná práce s vodou, kinetickým pískem nebo hlínou. Tyto aktivity pomáhají propojit tělesné vjemy a motorické impulzy a připravit tělo na bezpečné zapojení do společných činností.

Feline Activities jako most

Kočky přirozeně respektují prostor druhých. Umějí zůstat u člověka, aniž by ho nutili k interakci. Tento „most klidné přítomnosti“ je cenný zejména pro lidi, kteří potřebují nejprve získat jistotu.

Pasivní pozorování kočky – sledování jejího dýchání, pohybů uší nebo ocasu – může být prvním krokem k regulaci nervového systému a pocitu bezpečí. A jakmile se bezpečí zakoření, může přijít touha natáhnout ruku a kočku pohladit.

Tichá fáze jako součást růstu

V terapeutické praxi bychom měli počítat s tím, že tichá fáze pozorování není prázdná – je to aktivní čas pro nervový systém.
Každý z nás má svůj vlastní rytmus učení a léčení. Důležité je dát si i druhým čas, aby si mohli najít své tempo – a nezapomínat, že někdy právě z pasivní role může vyrůst aktivní účast a spolupráce.

Poznámka

Tento článek byl vytvořen pomocí AI (ChatGPT-5) jako autorský příspěvek inspirovaný prací Cornelie Elbrecht (Regulating the Sensory Cortex with Sensorimotor Art Therapy Approaches, 2025) a opírá se o principy senzomotorické arteterapie a Polyvagální teorie Stephena Porgese.