Nezávislý chovatelský klub

Feline Activities v kontextu polyvagální teorie a biofilie

1. Nervový systém jako základ pro vztah

Polyvagální teorie (Stephen Porges) popisuje tři základní způsoby, jak reagujeme na svět:

• Ventrální vagová větev – stav klidného zapojení, bezpečí, sociálního propojení a otevřené komunikace.

• Sympatická aktivace – stav pohotovosti, boje nebo útěku, s omezeným přístupem ke kognitivním funkcím a jemné motorice.

• Dorzální vagová větev – stav uzavření, zpomalení, útlumu, někdy až kolapsu.

Čím více zůstáváme v „okně tolerance“ a máme přístup k ventrální vagové regulaci, tím lépe dokážeme využívat rozumové zdroje, empatii a tvořivost. Při vysoké míře stresu se přístup k těmto strukturám zužuje a převládají reakce zaměřené na přežití.

2. Stillness – klid jako terapeutická kvalita

Deb Dana upozorňuje, že stillness není zamrznutí (freeze), ale živý klid – stav tiché přítomnosti, podobný modlitbě, kontemplaci či meditaci. Tento klid může být hluboce léčivý, ale pro některé lidi s traumatickou minulostí může vyvolávat ohrožení, protože nepřítomnost pohybu může jejich nervový systém číst jako signál nebezpečí.

Proto je důležité nabízet stillness postupně a vždy v bezpečném kontextu – např. v přítomnosti terapeutické kočky, která poskytuje vizuální i haptickou kotvu bezpečí. Pohled na spící kočku, naslouchání jejímu dechu či jemnému předení podporuje parasympatickou regulaci a umožňuje lidem zůstat v okně tolerance.

3. Biofilie a kočka jako most k přírodě

Edward O. Wilson popsal biofilii jako vrozenou lidskou náklonnost k živým bytostem a přírodním rytmům. Přítomnost zvířat – zejména klidné, dýchající bytosti, jakou je kočka – je pro náš nervový systém evolučně zakódovaným signálem bezpečí.

V městském či institucionálním prostředí může být kočka „přenosnou přírodou“, která zprostředkuje stejné uklidňující účinky, jaké jinak nacházíme při pohledu na stromy nebo vodní hladinu. To je zásadní např. u lidí, kteří jsou upoutáni na lůžko či dlouhodobě uzavřeni v interiéru.

4. Kdo nejvíce profituje

Prospěch z biofilně orientovaných Feline Activities mohou mít zejména:

• lidé s Alzheimerovou či jinou formou demence, kde dezorientace vyvolává častou sympatickou aktivaci a zhoršuje přístup k zachovaným kognitivním funkcím,

• děti při nástupu do školky nebo školy, kdy odloučení a nové prostředí spouští stresovou reakci,

• děti a dospělí hospitalizovaní kvůli zákrokům,

• lidé po ztrátě partnera, rodiče či blízkého člena rodiny,

• senioři nebo dospělí, kteří přišli o domácího mazlíčka, jenž pro ně byl jediným zdrojem blízkosti,

• kdokoli, kdo se potýká s úzkostí, pocity ohrožení či osamělostí.

5. Terapeutický proces a role kočky

Kočka v terapeutickém či aktivizačním procesu:

• poskytuje signály bezpečí (klidný dech, předení, tělesné teplo),

• pomáhá regulovat dech a tep,

• umožňuje jemnou haptickou stimulaci – hlazení, jemný dotek tlapky,

• přináší rytmus a předvídatelnost (opakovatelné rituály péče, krmení, hry),

• zprostředkovává kontakt s přírodními cykly (spánek, bdění, grooming, odpočinek).

Takto podporuje bottom-up přístup – aktivaci tělesných smyslů a parasympatiku, což předchází zahlcení kognitivním zpracováním.

6. Příprava handlera/terapeuta – signály bezpečí začínají u nás

Aby mohl profesionál nebo pečující osoba poskytovat prostředí, které druhým pomáhá zůstávat v okně tolerance, musí umět regulovat vlastní nervový systém.
To není možné osvojit si několika technikami; jde o dlouhodobý, komplexní proces osobního zrání.

V polyvagálně a biofilně orientovaných Feline Activities je prvním terapeutickým nástrojem člověk sám.
Schopnost vyzařovat signály bezpečí nelze získat rychlými návody; vyžaduje dlouhodobou osobní praxi – například mindfulness, pravidelné dechové a somatické techniky, neurografiku, arteterapii či jiné cesty k vnitřnímu ukotvení a zvládání stresu.
Tento proces je celoživotní kultivací všímavosti a seberegulace, nikoli jednorázovým kurzem. Pouze profesionál, který umí rozpoznávat vlastní stavy a vědomě se vracet do okna tolerance, může autenticky poskytovat pocit bezpečí lidem i zvířatům, se kterými pracuje.

7. Závěr

Nové chápání Feline Activities propojuje polyvagální teorii, biofilii a respektující přístup k zvířeti. Kočka zde není nástrojem, ale živým partnerem a kotvou bezpečí, která nám pomáhá navracet se do stavu klidného zapojení.

Takto pojatá praxe dává naději nejen lidem se zdravotním či psychickým znevýhodněním, ale také dětem a dospělým v běžných životních krizích. A zároveň nás, profesionály i laiky, vede k tomu, abychom nejprve pečovali o vlastní nervový systém – protože jen tehdy můžeme být skutečnou oporou druhým.